První čtení: Marek 4,2 – 20: "Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný." A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství. I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´." Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? Rozsévač rozsívá slovo. Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté. A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."
Čtení ke kázání: Lukáš 18,8 b: "Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
i v dnešním kázání bych se chtěl zabývat problematikou víry. Téma víry mi totiž připadá velmi důležité. Víme již, že “Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.” (Žd 11, 6). A o tuto víru můžeme klidně přijít. Znám jednoho kněze a teologa, který hlásal "víru bez náboženství" a nakonec se z něho stal ateista. Nebo se můžeme stát vlažnými ve víře, a to je podle Bible ještě horší. V knize Zjevení totiž čteme: "Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech." (Zj 3,14 – 16).
Naše víra je tedy v ohrožení. Zvlášť v této době. Mnozí křesťané věří, že žijeme na počátku doby konce tohoto věku či tohoto světa. A o této době sám Ježíš říká toto: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí. Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých." (Mt 24,4 – 12).
V podobenství o rozsévači, které jsem slyšeli v našem prvním čtení, Ježíš poukazuje na dva hlavní důvody, proč může vychladnout láska a opadnout i víra mnohých. Jednak "pro tíseň nebo pronásledování" (Mk 4,17), jednak pro "starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí" (Mk 4,19). Touha po konzumu, bohatství, penězích a majetku může zničit naši víru, neboť platí: "Nemůžete sloužit Bohu i majetku." (L 16,13) a "Kořenem všeho toho zla je láska k penězům." (1 Tm 6,10). Rovněž soužení, utrpení, neúspěchy v práci či osobním životě, nemoci, starosti všeho druhu atd. mohou podlomit naši důvěru v Boha čili naší víru, jelikož víra není nic jiného než důvěra v Boha, důvěra v Boží zaslíbení, důvěra v Boží rady, důvěra v Boží vedení. V tomto ohledu je zvlášť nebezpečná doba konce, ve které žijeme.
Pozornost této době věnuje i apoštol Pavel. Na jednom místě o ní píše: "Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou." (1 Tm 4, 1 – 5). Nebezpečím pro naši víru se tedy mohou stát falešné nauky a falešní proroci, kteří se mohou tvářit i rádoby zbožně a křesťansky. Ale to není jediné nebezpečí této doby.
Na jiném místě apoštol Pavel upozorňuje, že v době konce se nebývale rozmůže lidská špatnost: "Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň." (2 Tm 3,1 – 5).
Mne zde velmi zaujalo to, že mnozí lidé svoji špatnost budou zakrývat údajnou zbožností čili jak jsme slyšeli: budou se "tvářit jako zbožní". Kralický překlad jejich postoj vyjádřil ještě lépe: "Mající způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce, a od takových se odvracuj." (2 Tm 3,5). Z toho plyne, že i mezi křesťany se budou vyskytovat takovíto lidé. A nebudou pasivní, naopak budou aktivně škodit ostatním, jak o tom dále píše apoštol Pavel: "Nebo z těch jsou i ti, kteříž nacházejí do domů, a jímajíce, vodí ženky obtížené hříchy, jenž vedeny bývají rozličnými žádostmi, Kteréž vždycky se učí, ale nikdy ku poznání pravdy přijíti nemohou. Jakož zajisté Jannes a Jambres zprotivili se Mojžíšovi, tak i tito protiví se pravdě, lidé na mysli porušení a při víře spletení." (2 Tm 3,6 – 8). Pro lepší srozumitelnost, uvedu tyto verše v ekumenickém překladu: "Patří k nim ti, kdo vnikají do rodin, aby nalákali lehkověrné ženy plné hříchů, ovládané rozličnými touhami, které by se pořád chtěly učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy. Jako Jannés a Jambrés odporovali Mojžíšovi, tak i ti falešní učitelé odporují pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, kteří ve víře selhali."
Uchovat si víru v takovém prostředí a uprostřed takových lidí není a nebude nikterak snadné. Ježíš moc dobře věděl, proč položit otázku, která je východiskem pro dnešní kázání: "Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde? (Lukáš 18,8b). Situace je o to složitější, že nejde o uchování ledajaké víry. Musíme si uchovat tzv. spasitelnou víru čili víru, která nás může spasit (Jk 2,14). Zde není důležité, jak silně věříme, ale v co věříme, respektive v koho věříme. Zda věříme v Buddhu, Muhammeda, Krišnu atp. nebo věříme v Ježíše Krista. Víme přece, že "Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." (Sk 4,11 – 12). Že je jenom "jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš" (2 Tm 2,5). Že pouze Ježíš je "ta cesta, pravda i život" a že nikdo nepřichází k Otci než skrze Něj (J 14,6).
Jak oprávněné zdůrazňuje řada křesťanských kazatelů, učitelů či autorů, křesťanství není náboženství, křesťanství je vztah. Křesťanství není ideologie, není systémem věroučným bodů, křesťanství je Osoba. Křesťanství je totiž založeno na identitě Ježíše Krista a žádá si, aby Ježíšovi následovníci s Ním žili ve vztahu. To, co dává křesťanské víře důvěryhodnost, je právě Ježíš Kristus, Mesiáš a Syn Boží. Dodržování zákona a biblických principů zde proto nestačí. Ani věrnost samotnému Ježíšovu učení ještě nečiní z lidí opravdové křesťany. Jimi se stáváme jen tehdy, budeme-li mít k Ježíši Kristu osobní vztah lásky.
Teprve když svou víru soustředíme na vzkříšeného Ježíše Krista, jsme spaseni "Milostí … skrze víru" (Ef 2,8). Naší spásou není samotní víra, ale Ježíš Kristus. I když se nám zdá být naše víra jakkoliv malá, přesto je-li zaměřena na Ježíše Krista, bude náš vztah k Bohu spasitelný a budou nám odpuštěny hříchy. A tak nejlepší obranou naší víry v dnešní nelehké době je zaměřit se na prohloubení našeho vztahu k Ježíši Kristu. Nejlépe doslova se upnout na Ježíše Krista, na Jeho lásku k nám a naši lásku k Němu. Jak nám to ostatně radí i pisatel Listu Židům: "Proto i my, …, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu." (Žd 12,1-3). Amen.
Modlitba po kázání:
Nebeský Otče,
děkujeme Ti za všechno, co jsi nám daroval skrze svého Syna, našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. V Něm máme odpuštění hříchů a přístup k trůnu Tvé milosti. Jeho ranami jsme uzdraveni. Pouze díky Němu jsem osvobozeni od budoucího hněvu a můžeme tak uniknout peklu a věčnému zatracení. On je také jediným pravým vůdcem a dokonavatelem naší víry. Díky Jeho oběti mohl přijít Duch svatý, náš Utěšitel a Přímluvce, Duch pravdy, který nás uvodí do všeliké pravdy. A tak jsme mohli znovuzrodit a začít nový život v moci Ducha svatého.
Daruj nám, nebeský Otče, dostatek moudrosti, lásky, odvahy a síly, abychom statečně zápasili o víru, kterou jsi nám daroval. Abychom se snažili prohlubovat náš vztah k Ježíši Kristu a tím se účinně bránili ztrátě spasitelné víry a rafinovaným svodům, které přináší začátek doby konce tohoto věku čili tohoto světa. Abychom odpovědně budovali svůj život na přesvaté víře. Abychom konečně ve víře rostli a byli schopni konat dobré skutky, které jsi nám připravil A tak mohli očekávat milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
Stanislav Heczko
(LECAV Praha)
.
Slovak