Kázání k počátku roku

První čtení: Jan 15,18 – 22: „Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenávidě dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.“

 

Čtení ke kázání: Žalm 62,1 – 13: „Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův. Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná. Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru. Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.“

 

Kázání:

 

Milé sestry a drazí bratři,

 

  stojíme na prahu nového roku, roku 2011. Starý rok 2010 nám přinesl radostné chvíle i chvíle smutné. Každopádně jsem se však dožili dalšího roku. To není samozřejmost. Mnozí takové štěstí jako my neměli. Proto máme Bohu za co děkovat.

  Žijeme totiž v nelehké době. Nedávno jsem se na internetu dočetl, že křesťané jsou dnes ve světě nejpronásledovanější skupinou. Množí se fyzické útoky na ně, zejména v rozvojovém světě. Ve vyspělých zemích zase probíhají různé proti náboženské kampaně a šíří se nekřesťanské názory a postoje. Zvlášť u nás, v České republice, slaví zesvětštění (sekularizace) nemalé úspěchy. Podle nejnovějších šetření u nás věří v Boha 32 procent obyvatel a pouze 7 procent obyvatel se pravidelně účastní bohoslužeb.

  Žít jako opravdoví křesťané není v současnosti nikde jednoduché. Potvrzuje se biblická pravda, že kdo zachovává Kristovo učení, bývá pronásledován. Jak jsme slyšeli v našem prvním čtení, již sám Ježíš na to upozorňoval slovy: „Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat …“ (Jan 15,19 – 21). Ne nadarmo uvádí Česká konfese mezi znaky pravé církve kříž a útisk pro pravdu. Přitom platí, že čím kdo více zbožně žije, tím více pronásledování zakusí. A opačně: čím kdo méně zbožně žije, tím měně pronásledování zakusí. Hle, jaké zajímavé měřítko hloubky naši víry!

  Toto měřítko platilo i v době Starého zákona. Král David se snažil plnit Boží vůli, proto zakusil četná pronásledování. Svědčí o tom i následující úryvek z našeho textu ke kázání: „Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná. Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru.“ (Žalm 62, 4 – 5).

  Jako věřící trpíme nejen tímto vnějším pronásledováním, jako každý člověk se nemůžeme navíc ve svém životě vyhnout utrpení. Neštěstím, nemocem a smrti. Víme sice, že jsme z Boha, ale celý svět je jinak pod mocí Zlého, jak píše apoštol Jan (1 Janův 5,19). A apoštol Petr k tomu dodává, že „ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.“ (1 Petrův 5,8) Proto Martin Luther mohl oprávněně napsat, že „tento bídný život je plný nářku, nebezpečí a nejistoty“ a že “jsme skutečně chudí, bědní, slabí a ubozí lidé.“ Země je vskutku, slzavým údolím, jak se říká,.

  Toto vše by však nemělo nás vrhnout do beznaděje, úzkosti a pesimismu. Víme přece, že všechno „napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“. (Římanům 8,28) Veškeré pronásledování a soužení nám nemohou uškodit, naopak nám mohou posloužit. Jako Josefu Egyptskému Toho bratři prodali do otroctví a v Egyptě se dostal nespravedlivě do vězení. Ale nakonec se stal správcem Egypta a zachránil tuto zemi i svůj rod před hladomoru (Genesis 37 – 50). Velice byl pronásledován i David, nejdříve králem Saulem a pak vlastním synem Absolonem, ale ze všeho vyšel vítězně (viz První a Druhá kniha Samuelova). Proto David může ve svých žalmech opěvovat Hospodinovo dílo takto: „Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.“ (Žalm 34,20) Nebo: „Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.“ (Žalm 37,25)

  To, čím nám chce kdo uškodit, může Bůh použít k našemu blahu. Věrný křesťan se tak nemusí bát ničeho, ani lidí, ani ďábla. Apoštol Pavel to ve svém Listě Římanům vyjádřil jednoznačně: „Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. "Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8,31 – 38)

  Svou naději musíme upnut k svému Bohu. Jak král David v našem textu ke kázání: „Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku, tvoje.“ (Žalm 62,6 – 13)

  Pokud bude Bůh naše skála, náš hrad nedobytný, nic námi skutečně neotřese. Bůh nás nepodrobí žádné zkoušce, kterou bychom nemohli vydržet. Vždy totiž se zkouškou připraví i východisko a dá nám také sílu, abychom mohli obstát, jak nás ujišťuje apoštol Pavel v Prvním listě Korintským(1 Korintským 10,13). To, co s námi zamýšlím Bůh, zná jen on sám. Písmo nás přitom ujišťuje, že jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu (Jeremjáš 29,11). A Ježíš je dobrý pastýř, který přišel, aby jeho ovce „měly život a měly ho v hojnosti“ (Jan 10,10). Kdo Ho poslouchá, ten nalezne vnitřní pokoj a může se do budoucnosti dívat bez obav a s nadějí. Proto i v novém roce 2011 zachovejme věrnost Kristu, abychom se mohli i nadále těšit jak nadějí pro tento časný život, tak nadějí i pro život věčný (První Korintským 15,19). Amen.

 

Modlitba po kázání:

 

  Nebeský Otče,

 

  děkujeme Ti za to, že jsme se mohli dožít nového roku. Že si nás chránil v minulém roce od všeho zlého a nechal nás projít všemi jeho úskalími. Není to samozřejmost. Mnozí takové štěstí jako my neměli. Proto máme Ti za co děkovat.

  Neopustil jsi nás, i když jsme mnohokrát selhali. Jen stěží se zbavujeme svých hříchů a učíme se milovat Tebe a své bližní. O sobě, o svých činech a své síle můžeme jen pochybovat. Stojí nás opravdu velikou námahu před Tebou alespoň trochu obstát. Naše povaha nás nenechává na pokoji. Kolikrát se nedokážeme ovládnout. Jsme lhostejní, nevděční a nechováme se tak, jak se máme chovat. Přesto všechno jsi zůstal našim milostivým Bohem, který svých darů a zaslíbení nelituje a nebere je zpět.

  Svými zásluhami nemůžeme od Tebe nic získat. Pouze pro Tvoji otcovskou lásku se nám dostává odpuštění našich hříchů, vin a selhání, ochrany a všelikého dobrodiní. Proto Tě, nebeský Otče, naléhavě prosíme, abychom nadále zůstali ve Tvé milosti a lásce. Odpouštěj nám dále naše hříchy a nepravosti a chraň nás od Zlého. Daruj nám i v příštím roce mír, pokoj a zdraví. Dej, abychom své úkoly a svoji práci dovedli zdárně vykonávat.

  Posiluj nás na těle, duši a duchu. Proměňuj nás mocí Ducha svatého k podobě Ježíše Krista. A skrze Něho nám daruj dostatek síly, moci, lásky, rozvahy, odvahy, moudrosti a všeho potřebného k životu, který se Ti líbí. Neboť bez Krista nemůžeme nic činit a všechno pak můžeme činit, pokud nás posiluje.

  Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

 

Praha, leden 2011                                 Stanislav Heczko

                                                                (LECAV Praha)