Kázání o zápase víry

 První čtení: Genesis 17,1 – 8: „Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím." Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: "Já jsem! A toto je má smlouva  s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem."

Čtení ke kázání: Ju 1,3: „Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.“

 

Kázání:

 

     Milé sestry a drazí bratři,

 

    dnešní neděle je třetí postní nedělí, zvanou Oculi. K postní době patří modlitby, půst, dávání almužen a pokání. Cílem toho všeho je prohloubení našeho vztahu k Bohu, tedy prohloubení naši víry. Proto bych se i dnes věnoval otázkám kolem naší víry. Konkrétně tomu, že o víru máme zápasit, jak jsme slyšeli v našem čtení ke kázání.

    Víme, že víra je Boží dar, Člověk sám o sobě nemůže uvěřit. Víru v jeho srdci může vzbudit jenom Bůh. Jak nám to sděluje sám Ježíš: “Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.” (J 6,44) Zdálo by se tedy, že víra je něco pasivního. Že víru nám daruje Bůh a že pak víra v nás sama roste Božím přičiněním. A teď najednou nás Juda, příbuzný Ježíšův, nabádá, abychom o víru zápasili. Chce tedy, abychom nebyli pasivní, ale naopak projevili aktivní postoj. Po vzoru apoštola Pavla, který o sobě právem napsal: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.“ (2 Tm 4,6)  

    Samozřejmě vzniká zajímavá otázka, jak chápat požadavek, abychom zápasili o víru. Zde mne napadají dvě možnosti. Za prvé máme zápasit čili bojovat o čistotu naší víry. I křesťanská víra byla od svého počátku ohrožována různými úchylkami, které k Božímu slovu něco přidávaly či od něho něco ujímaly, přestože Písmo svaté předtím lidi vážně varuje, například v knize Zjevení čteme: „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“ (Zj 22,18 -19)

       Obrana víry v Ježíše Krista je nutná, neboť: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." (Sk 4,12) Apoštol Pavel dokonce neváhá použít tato varovná slova: „Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!“  (Ga 1,7 – 9)

   Ovšem zápas o čistotu víry se může zvrhnout v pronásledování jinak smýšlejících bratří a sester, v křížové výpravy a v inkvizici. Protestanti zde vycházejí ze zásady „Sola scriptura“ čili „pouze Písmo“, kdy jen Písmo svaté je kritériem správnosti obsahu naši víry. Nikoliv tradice, víra předků, výklady kněží či teologů. V samotné Bibli najdeme výčet toho, co vše patří mezi základní články křesťanské víry: učení o pokání z mrtvých skutků, učení o víře  v Boha, učení o křtu a vzkládání rukou, učení o vzkříšení z mrtvých a učení o posledním soudu (viz Žd 6,1 – 2).

     Kromě zápasu o čistotu víry lze ovšem zápasit o víru ještě na jiném poli. Víra je, jak již víme, důvěra v Boha. Důvěra v Boží vedení, důvěra v Boží rady i důvěra v Boží zaslíbení. Bible obsahuje až 7 874 Božích zaslíbení. Mnoha z nich jsou bezpodmínečná, jiná  se vyplní, jen pokud přímo prosíme: „A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním“, říká i nám Ježíš (J 14.13 -14). Některá zaslíbení se týkají všech lidí či všech věřících, jiná dal Bůh pouze nám osobně. Každopádně vždy musíme Bohu věřit, že svá zaslíbení naplní. 

       Vzorem nám v tomto ohledu může být zápas víry praotce Abrahama. Bůh mu dal četná zaslíbení, jak jsme slyšeli v našem prvním čtení: Abraham, původním jménem Abram, se měl stát praotcem mnoha pronárodů, i králové z něho měli vzejít a jeho potomstva mělo do věčného vlastnictví získat zemi kenaanskou.  Abraham musel zde projevit mnoho trpělivosti a důvěry v Boha. Např. Abrahamovi bylo až sto let, když se mu narodil Izák, syn zaslíbení   (Gn 21,5). A toho syna zaslíbení mu poručil Bůh obětovat. A Abraham nezaváhal, jak nám připomíná autor Listu Židům: „Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno:`Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo. ´ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.“ (Žd 11, 17 – 19)

        Abraham také věděl, že jeho potomstvo nezíská zaslíbenou zemi hned. Bůh mu řekl, že po jeho smrti bude jeho potomstvu čtyři sta let otročit v cizí zemi a že do kenaanské země se vrátí teprve čtvrté pokolení (Gn 15,13 – 16). Bůh Abrahamovi (Abramovi) slíbil rovněž, že jeho potomstvo ovládne zemi od řeky Egyptské čili Nilu až k řece Eufratu (Gn 15, – 16), což se snad asi ještě nenaplnilo (záleží zde na tom, zda toto zaslíbené vztáhneme jen na Izáka či na všechny Abrahamovy syny, připomeňme si, že Abraham měl celkem osm synů – Izmaele s Hagar, Izáka se Sárou, Zimrána, Jokšána, Medána, Midjána, Jišbáka a  Šúacha  s Ketúrou). Abraham a jeho žena Sára to neměli lehké, o svoji důvěru v Boží zaslíbení museli zápasit, v tomto zápase však obstáli. Podobně i ostatní svědkové víry, o kterých se zmiňuje již jednou citovaný List Židům (v 11. kapitole).

      Jejich příklad nám názorně ukazuje, v čem spočívá pravá víra v Boha. A tak v Listě Židům čteme následující vymezení víry: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ (Žd 11,1) Víra má schopnost měnit lidi a tito lidé jsou pak schopni měnit svět. A tak Abraham získal díky své víře pevné místo v dějinách světa a hlavně v dějinách spásy. Abraham se konkrétně odklonil od polyteismu (víry ve mnoho bohů) a stal se průkopníkem monoteismu (víry v jednoho Boha). Proto Abraham představuje pravzor víry pro Židy, křesťany a muslimy (jde o tzv. abrahámovská náboženství). 

      I my se díky víře můžeme změnit a svoji změnou měnit i svět. Neboť  z minula víme, že právě víra přemáhá svět (1 J 5,4) A tak není divu, že apoštol Pavel nás vyzývá, abychom byli pevní ve své víře: „A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“ (1 K 15,58)

       Satan se samozřejmě snaží nás připravit o víru, bez víry jsme totiž mu vydáni na pospas. Apoštol Petr nám připomíná, že náš a Boží protivník, ďábel, „obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil“ a pak apeluje na nás, abychom se mu (to je ďáblu) vzepřeli (1 P 5,8 – 9). I Jakub, bratr Páně (Ga 1,19), to po nás žádá, a to těmito slovy: „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jk 4,7). Tedy žádná pasivita, naopak výrazná aktivita se po nás žádá.  

       Využijte proto aktivně postní dobu k upevnění a prohloubení naší víry, tedy naší důvěry v Boha, důvěry v Boží zaslíbení, důvěry v Boží rady, důvěry v Boží vedení. Stojí to za to, jelikož sám Ježíš slibuje, že budeme-li věřit, tak uvidíme slávu Boží (J 11,40). Amen. 

 

Modlitba po kázání:

 

    Nebeský Otče,

  

    děkujeme Ti za dar víry, neboť víme, že jedině Ty sám jsi nás mohl přivést  k Ježíši Kristu, který je jediným, pravým prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Jen díky naši víře jsme napojeni na Tvoji božskou moc a můžeme přemáhat svět a vítězit nad ďáblem.

   Odpusť nám, nebeský Otče, že o tento dar víry zbytečně přicházíme, jelikož zapomínáme vést potřebný zápas o naši víru. Jsme příliš pasivní. Málo se modlíme, málo čteme a studujeme Písmo svaté, málo se postíme, vynecháváme společná shromáždění, nechodíme na biblické hodiny a dostatečně nebojujeme se svými hříchy. Proto není divu, že slábne naše důvěra v Tvé vedení, ve Tvá zaslíbení a ve Tvé rady.

   Dej nám, nebeský Otče, dostatek milosti a moudrosti, abychom se včas vzpamatovali a začali vážně brát zápas o čistotu naší víry a zápas o pevnou důvěru v naplnění všech zaslíbení, které jsi nám dal. Abychom po vzoru apoštola Pavla statečně vedli duchovní boj a zachovali svoji víru až do vítězného konce. Abychom nepromarnili zbytečně postní období, které právě probíhá a vhodně využili tento čas k prohloubení naší víry a zbožnosti.

                                                                      

                                              Stanislav Heczko

                                               (LECAV Praha)

 

 

Komentáre k “Kázání o zápase víry

Komentovať