První čtení: Přísloví 2,1-22: “Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně, chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných. Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy. Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši. Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit. Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví, před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách, kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi, jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi, která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná. Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů. Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých. Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní. Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.”
Čtení ke kázání: 1 Timoteovi 6,6-8: “Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.”
Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,
musím se přiznat, že s biblickým textem, který po nás žádá, abychom se spokojili s tím, co máme, jsem měl dlouho velké problémy. Zdálo se mi, že je v rozporu s lidskou přirozeností, požadavky doby a ekonomického růstu. Vždyť člověk by měl přece růst, rozvíjet se. A k tomu potřebuje patřičné materiální podmínky, mít jen jídlo a oděv zdaleka nestačí. Pokud by se lidé spokojili jen s tím, co mají, tak by společnost stagnovala a nedocházelo by k žádnému pokroku – vědeckému, technickému, ekonomickému, sociálnímu, politickému, morálnímu a koneckonců i k duchovnímu. Postoj, že člověk se má spokojit s tím, co má, byl pro mne projevem náboženského tmářství a ne pravé zbožnosti.
Časem jsem si však uvědomil, že zde podléhám ideji či ideologii pokroku, která se prosadila v západní civilizaci zejména díky francouzským filosofům konce 18. století z doby tzv. osvícenství. Ve 20. století se ale idea pokroku ukázala být velmi kontroverzní. Její praktická realizace vedla ke dvěma světovým válkám, k holocaustu (masovému vyvražďování Židů) a k rozsáhlému ničení přírody. Idea pokroku stojí také v pozadí průmyslového vývoje, jehož důsledkem jsou probíhající klimatické změny, přinášející záplavy, požáry, hurikány, které nyní sužují lidi po celém světě.
Současný sociálně ekonomický systém, založený na proměněné ideji pokroku v podobě ideologie nekonečného růstu (ideologie růstu růstu), navíc vnucuje stále rostoucímu počtu lidí falešné potřeby a tím i falešné tužby. Např. touhu po moci, penězích a majetku. A toto vše je v rozporu s Boží vůli pro člověka. Vždyť v Písmu Svatém čteme tato Ježíšova slova: “Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.” (Mt 19,24). Nebo: “Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.” (Mt 6,24).
Dále v Písmu čteme, že kořenem zla není nedostatek poznání, jak tvrdí čínský filosof Konfucius, ale milování peněz: “Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.” (1 Tm 6,10). Konzumní společnost, která je nutným výplodem ideologie růstu růstu, vyvolává u lidí v nebývalé míře také různé závislosti – gamblerství, alkoholismus, kouření, závislost na drogách či na pornografii. Znám dokonce řadu bezdomovců, kteří to málo peněz co mají, utrácejí nejen na alkohol či cigarety, nýbrž i na značkové oděvy či drahé mobily a pak se diví, že se jim ostatní lidé zdráhají pomoci.
Řeknete si, že křesťan by měl ale duchovně růst a to do podoby Kristovy (viz Ef 4,13). A máte pravdu. Ovšem není růst jako růst. I rakovinové buňky touží růst a pro lidi to není dobré. Nemělo by totiž jít o jakýkoliv růst, ale o růst organický. O růst, který má své meze, své etapy a své rytmy. Vždyť žádný strom neroste do nebe, jak se říká. A tyto meze, etapy a rytmy růstu by měl určovat Bůh a ne člověk.
Duchovní růst křesťana je dílem Božím, jak píše apoštol Pavel v Prvním listě Korintským: “Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.” (1 K 3,6-7). Vlastní růst si nemůžeme sami takříkajíc “vypůsobit”. Máme se však poddat Duchu svatému, který řídí a střeží náš růst. Máme zapustit kořeny v Kristu a z něho čerpat živiny k růstu (Ko 2,6-7). Máme být živými kameny v Boží stavbě (Ef 2,20-22) a máme usilovat o hodnotnou duchovní stravu (Žd 5,12-14 či 1 P 2,2). K tomu si nevystačíme sami a tak náš růst by měl být růstem ve společenství, ve společenství sboru a celé církve. Potom bude Bůh moci vypůsobit v nás takové chtění a činění, které se “mu líbí” (F 2,13).
V tomto kontextu požadavek, že se máme spokojit s tím, co máme, je zcela logický. Předně nás zbavuje řady falešných a těžko splnitelných tužeb, které v nás vyvolávají jen neklid a nespokojenost. Získáme tím potřebný pokoj k duchovnímu růstu. Přestaneme sloužit moci, penězům a majetku a budeme sloužit Bohu, který nás může zbavit i těch nejtěžších závislostí. Přestaneme být otroky a zajatci tohoto světa, který je “pod mocí Zlého” (1 J 5,19). Možná přitom materiálně zchudneme, ale získáme to pravé duchovní bohatství. Budeme také schopni vstupovat do všech dobrých skutků, které nám Bůh připravil (Ef 2,10).
Nebudeme nuceni se spoléhat pouze na vlastní moudrost či rozumnost a nebudeme muset mít obavy o svou budoucnost. Budeme totiž v Božích rukou. On bude určovat meze, etapy a rytmy našeho duchovního růstu a celého našeho života. Vše budeme očekávat od Něho a ne od lidí, kteří nás většinou jen zklamou. Bůh se stane garantem našeho růstu i našeho celého života. A dovede ho do zdárného konce, jak o tom píše apoštol Pavel v listě Filipským: “a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.” (F 1,6). Amen.
Modlitba po kázání:
Nebeský Otče,
děkujeme Ti za všechno, co jsi nám daroval skrze svého Syna, našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. V Něm máme odpuštění hříchů a přístup k trůnu Tvé milosti. Jeho ranami jsme uzdraveni. V Něm jsou nám darovány všechny poklady moudrosti a poznání. On je mírou všech věcí. V Něm jsme zbohaceni vším duchovním požehnáním. Díky Jeho oběti mohl přijít Duch svatý, náš Utěšitel a Přímluvce, Duch pravdy, který nás uvodí do všeliké pravdy. A tak jsme mohli znovuzrodit a začít nový život v moci Ducha svatého.
Tím jsi, nebeský Otče, vytvořil všechny předpoklady proto, abychom mohli zdárně duchovně růst. My však často duchovně nerosteme, nýbrž stagnujeme, ba dokonce klesáme. To proto, že se příliš snadno připodobňujeme tomuto světu, necháváme si od něj vnutit falešné potřeby či falešné tužby. A podléháme nejrůznějším závislostem, kterých se mnohdy nepokoušíme ani zbavit.
Odpusť nám to vše, nebeský Otče, a daruj nám dostatek síly, moci, lásky, rozvahy, odvahy a moudrosti, abychom včas změnili své jednání a chování. Abychom byli schopni zbožnosti, která se spokojí s tím, co má. Abychom se neostýchali preferovat duchovní bohatství před materiálním. Abychom neváhali se zříci falešných potřeb a opustit falešné tužby. Abychom si uvědomili škodlivost závislostí, které nás trápí a byli ochotni se jich zbavit. Abychom zde nespoléhali pouze na vlastní síly a na vlastní rozumnost.
Dej, ať hledáme sílu ve Tvé veliké moci. Ať vše očekáváme od Tebe. Ať svěříme bez výhrad svůj život do Tvých rukou. Ať meze, etapy a rytmy našeho duchovního růstu a celého našeho života necháváme na Tobě. Ať Tě ve všem posloucháme a necháváme Ti volné pole pro působení v nás. Neboť jedině Ty sám můžeš v nás vypůsobit, že chcete i činíte, co se Ti líbí. Jen tak budeme schopni konat dobré skutky, které jsi pro nás připravil. A to k Boží slávě a chvále, k našemu prospěchu i k užitku našich bližních.
Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
Stanislav Heczko
Slovak