Kázeň K.Ľ. Semiana 6. nedeľa po Sv. Trojici CZ Turá Lúka r.1871

text Mt 5,20-25:
Lebo hovorím vám: Ak vaša spravodlivosť nebude dokonalejšia ako zákonníkov a farizejov, nikdy nevojdete do kráľovstva nebeského. Počuli ste, že otcom bolo povedané: Nezabiješ; kto by však zabil, prepadne súdu. Ale ja vám hovorím: Každý, kto sa hnevá na brata, prepadne súdu, a kto by bratovi povedal: Hlupák! – prepadne najvyššiemu súdu; kto by mu však povedal: Blázon! – prepadne ohnivému peklu. Keby si teda prinášal dar na oltár, a tam by ti prišlo na um, že tvoj brat má niečo proti tebe, nechaj svoj dar tam pred oltárom a odíď; najprv sa zmier s bratom, a potom príď a obetuj svoj dar. Pokonaj sa čím skôr so svojím protivníkom, dokiaľ si s ním na ceste, aby ťa protivník neodovzdal sudcovi, sudca strážcovi a neuvrhli ťa do väzenia.

Trojaké místo múže sobe človek zvolit, kdeby svúj dúm postavit mohel. Múže ho sobe zvolit anebo v doline anebo vyše na nejaké úboči alebo celkom na vrchu. Když on stojí na doline snadno ho múže povodeň sebrat když vody totižto z brehu vystupujú. Když stojí vyše na nejaké úboči, múže ho také príval strhnút, když na horách búrka povstane a silný déžď padne. Ale když dúm stojí na samém vrchu, tam mu žádna zdola povodeň ani žádny príval zhora neuškodí.
Nu takhle môže človek i ten duchovný dúm svého života na trojakém míste zakladat. Anebo si ho zakladá na samém spodku na marastech hříchu a nešlechetnosti, na bahnách bujnosti nečistoty a prostopaše svetské u samej propasti nevery a neznabožstva. Takoví lidé nebojí sa Pána Boha a nehanbí se lidí. A takových lidí zachvacuje povodeň súdu Božích i lidských. A tohle je stav lidí, ktoré se spúštejí Boha. Mnohy si tak řekne: „dekuji Bohu, že nepatrím do počtu tech lidí co se Boha takto celkom spustili. Dekuji Bohu, že sem si i já dúm života mého nevystavil na takové barine hříchu. Nuž, když ty takto říkaš, ukaž to místo, kde si si ty dúm svúj vystavil. Ty se držíš za spravedlivejšího – nuže ukaž jaká je tvá spravedlnost ty si se pravda trochu vyše založil jako tam ten hříšník ani bázne Boží ani hanby pred lidmi nemajúci. Ty držíš ešte neco na svoji čest. Ale nemysli si, že te již ta výška, kterú si si vyvolil spasí a ospravedlní. Ty se musíš na té výšine postavit jako to Búh od Tebe žáda, aby te príval súdu jeho nestrhnul do hlubiny a byl by si podobní tem prvním. Kto chce být spravedlivým pred Bohem musí celkom žít podle zákona božího a vysvetlovat si ho ne podla litery, ale podle ducha. Nu a hle my o tomto dvojakém vysvetlovaní si zákona rozjímati budeme.
Kristus Pán začína naše dnešní evanjelium temi slovy: „Nebo pravím vám nebudeli hojnejší spravedlnost vaše nežli zákonníku a farizejú nikoli nevejdete do království nebeského. Ale spravedliví múžeme být jen tenkrát jestli se náš život úplne se zákonem Božím srovnáva. A však tu zase mnoho na tom záleží, jako si my zákon Boží vykladáme. Nebo my ho múžeme vykladat jen povrchne anebo gruntovne – podle ducha anebo podle litery. Pán Kristus nám pripomína, najprv farizejú a zákonníku, jakožto takových lidí, který si zákonBoží jen podle litery vysvetlovali. Pravda, že i mezi zákonníci a farizeji našli se mužové, ktorý zákon né jen tak povrchne považovali ale i jadro a ducha tohtože zákona. Takový napríklad byli ten Nikodém, kníže židovské, pohan Jozef z Arimatie a Gamaliel učitel Pavla apoštola nebo ty všichni byli také farizeové. Vubec ale vetšina farizejú a zákonníku jen povrchne a podle litery zákon si vykladali a plnili. Pohlédnime do našeho evanjelia. Tam je reč napríklad o 5tem Božím prikázaní: nezabiješ. Dr. Martin Luther vykladá takto páte Boží pr.: máme se Pána Boha báti a jej milovati abychom blížnimu svému na živote jeho žádne škody a ublížení nečinili ale jemu nápomocní byly ve všech telesných života jeho potrebách. To znamená vykladat páte Boží pr. podle ducha a né podle litery. Pravda, že ani Dr. Martin Luther nevyložil v techto slových toto páte boží prikázaní na úplne. Ale to jen proto, tak nakrátko vysvetlil, aby se ho i malé dítky které sa katechizmus učí naučit a jemu rozumet mohli. Ale predse je v jeho výkladu obtažené jadro a duch páteho Božího pr. a ne jen litera – predse je to mnohem lepší vykladat. Farizejové si ho zajiste vykladali jako nejaký kriminálni súd. Nesmíš nikoho zabít a zavraždit. Když ale zabiješ a zavraždíš padáš pod meč Božího i lidského súdu. To bylo jejich vysvetlování a s tím byli u konce. Podle tohto jejich vysvetlovaní bylo to jen pro ruky a né aj pro jazyk a pro srdce. Jen rukama nesmel nikoho druhého zabijat, jazykem a slovem myšlením a srdce druhého se dotýkat a zabíjet ho již nebyl žáden hřích. Hnev, závist, nenávist, neláska všelijaké ublížení slovem a myšlením to jim nebyla vražda. A tak si farizejové vysvetlovali aj ostatné zákony. Oni se pilne modlili, modlili sedmkrát za den a meli aj predpisy jak dlhá má být každá modlitba a kde se mají modlit a na kterú stranu sveta mají se pri modlitbe obrátit, majíli klečet nebo stát, nebo ležet obrácení tváry na zemi a majíli mít ruce zepjaté a co mají mít na čele a rukách omotané a jaké rúcho na sebe oblečené. Na to na všetko meli oni predpisy. A ty predpisy oni pilne zachovávali. ale o pravém pokáni a kajícim skrušeném pokorném modlení o tom nemeli žádneho pochopu. Oni videli dobytky, beránky, hrdličky a holuby obetované Bohu, ale aby své srdce obetovali, o tom se jím ani nesnívalo. Ten beránek, kterého obetovali musel být bez poškvrny, ale srdcem poškvrneným mohli predstúpit pred Hospodina. I soboty a dni svátečné pilne svetili – ani jen nemocným v den sobotný nechteli pomáhat. Aby dobrý skutek vykonali ve svátek to byl by hřích a poškvrnení dne sobotního. A predse tí starozákonní farizeové za dnú Krista Pána byli ješte svatý lidé proti ninejším kresťanským farizeum. Mnohý ale z nynejších kresťanú ani té litery zákona se nedrží, oni říkají „litera zabíji, ale duch oživuje. Když ale zákonem Pána pohŕdaš tak, že si ani litery jeho nevšímaš, kterak poznáš ducha jeho. Nejprv si literu zákona do hlavy a do srdce dobre ulož a když máš zákon podle litery v srdci dobre uložený, potom teprv skrze modlitbu prijde duch svatý a vyloží ti zákon podle ducha, jako duch človeka je v tele, tak duch zákona je v litery. Zavrhni zákon a literu, zavrhni svaté písmo, zavrhni bibli, zavrhneš i ducha. Nejprv musíš škorupinu rozlúštit až potom prijdeš k jadru. Když chceme víno obdržet, musíme mít nejprve hrozno, s jeho mázem, jadrem i šupinú. Nebo z toho býva ono vytlačeno. Novomodni farizeové reknu: človek vzdelaný musí žít podle ducha času – ale duch času není duch svatý a mudrost sveta tohto není mudrost Boží. Novomodní farizeus rekne: nechť já jen poradne se držím jako vzdelaný človek, co aj do chrámu Božího nejdem a svaté písmo nečítam, proto já ješte zlý kresťan nejsem. Kdo me múže odsudit. Tak je, ty si spravedlivý – ty si dum svuj vystavil na zvyšené ubočine, povodeň lidksých súdu te nedosáhne. Ale ty nepamatuješ na búrku súdu Božího, který je nad tebú. Príval tohto súdu Božího prijde z hory a zvrhne stavení spravedlnosti tvé. Lidé sou krátkozrací. Pred slepým múže se otrhaný žebrák chválit, že je bohatý, pekne oblečený pán. Ale když přijde druhý, který má oči, musí se s hanbú pred ním utáhnut. Z lidksého súdu si ty nic nedelaš pred ním mužeš být pokrytcem a farizeem spravedlivým, ale pred Bohem ne, který je spytatel ľudí a súdi a rozumí myšlení našemu zdaleka.
Nuže pristupme k druhé částce a vizme tech, který vysvetlujú si zákon podle ducha. Kristus Pán praví v dnešném evanjeliu a vysvetľuje zákon takto: ale já pravím, každý, kto sa hnevá na svojho brata bez príčiny. Toto slovo je povýšené nad všetky rozumy lidské, jako nebe nad zemi a to slovo jeho – ale jáť pravím, to slovo tak padá na naši spravedlnost, jako sekera na hnilý strom.
A komu to slovo praví pán Kristus když říka: ale jáť pravím vám. Koho to rozumí pod tým slovem vám. Snáď jen tehdejších farizeu a zákonníku? To slovo nám zní v uši naše – z Písma svatého a platí do dnes. Praví toto: každý, který se hnevá na brata bez príčiny. On tedy zabraňuje každý hnev, každé utrhaní jako vraždu. On tu prenáši zákon Mojžišúv z tabúl kamenných až do samého srdce. A co tu řekl Kristus Pán, či se to netýka nás všechnech? A kto z nás by se na toho či onoho brata nehneval? To slovo rácha znamená v našej reči „darebák, ledakdo.“ No kto z nás tieto slová ešte nikdy nikomu nepovedal? Anebo kdo nikdy druhému nepovedal, ty blázne? Však to slovo i mezi práteli je bežné a nikdo za urážku nepovažuje. Ale podle výkladu Kristova i toto slovo je jeden z tých vražedných nástrojú, kterými Kainové svých bratú Abelu zabíjajú. Povieš si: človek by nemal brať tak vážne každé slovo. Tak potom Kristovo kázaní byloby zbytečné tláchaní, byloby zbytečná prísnosť. Porekadlo ví, že jazyk je malý úd, ale mnoho zlého spúsobí. A tak z jedného chatrného slova povstane často hřích veliký. A keď spozoruješ niekde i tu najmenšiu iskru ohňa, kde by nemal byť, či hnev nezatlačíš a či sa pilne neotáčaš, aby niekde iskra nebola? A tak je hnev v srdci človeka. Len zahubený oheň a každé slovo které z hnevu anebo nevúle na blížniho hodíš, sú tie iskry z ktorých zhubný požár velikých hříchu múže se rozšírit.
Pán Kristus pokračuje dále: protož obetoval bys dar svúj na oltár. Nu a co jiného múžeš obetavať na oltár Bohu ako svoje srdce a svoju modlitbu? Tedy když se k Bohu modlíš alebo k stolu jeho svatému pristupuješ, nechej tu daru svého a choď zmier sa s bratom. Kristus Pán sa nepýta, kto zavdal prvý príčinu k hnevu a kdo by první krok k zmiereniu mal učini, či ty a či tvúj protivník. Však my ľudia sme prvý urazili Boha a Boh prvý krok učinil k našemu zmírení a prvý ruku svoju nám podal, keď svojho jednorodeného Syna nám poslal. Preto i my ideme a zmierme sa s blížnym či on hnevu začal a či my. Ty ale řekneš: to mne nie je možné. Když mne protivník urazil, abych já se ho ješte odprosoval. Kdebych já tolik odvahy a tolik smirlivého ducha nabral. Kristus Pán na takovú námitku neodpovída v dnešném evanjeliu, lebo sa ho farizeji a zákonníci na to ani nepýtali. Ale povedal to Pán Nikodémovi, když mu řekl: musíte se znovu narodit. Ano musíme se i my zroditi znovu, musíme i my srdce nové žádat od Boha, tak bude ono potom schopné pravé lásky k Bohu i k blížnym a k nasledování zákona né podle litery ale podle ducha.

Leave a Reply