Kázání o apokalypse

 

Na úvod – Píseň z Evangelického zpěvníku č. 550: “Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti”.

 

 

Milé sestry a drazí bratři,

 

za základ mého dnešního zamyšlení nad slovy Bible jsem vybral následující text z Lukášovy “malé apokalypsy” (L 21,28) : “Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko”. Tato slova nenajdeme ani v Matoušově, ani Markově “malé apokalypse” (Mt 24,3 – 44 a Mk 13, 3 – 37). Přitom jde o velmi důležitá slova povzbuzení a naděje pro ty věřící, kteří se dožijí druhého příchodu Páně. Nevím, kdo z nás se onoho druhého Kristova příchodu dožije, věřím však, že v současné době prožíváme začátek apokalyptických dějů, které vyvrcholí druhým příchodem Ježíše Krista. V apokalyptické mluvě je tak dnešní čas ve znamení “porodních” bolestí Mesiáše. Proto mnou vybraný text považuji za navýsost aktuální i pro nás.

Obsah počátečních apokalyptických dějů, oněch porodních bolestí Mesiáše, dobře známe ze šesté kapitoly “velké apokalypsy” (Zjevení Janova) či z již zmíněných “malých apokalyps”: povstání, války, hlad a mor, hrůzy a velká znamení z nebes, nenávist, pronásledování a zabíjení věřících. V současně době již mnoho z toho je realitou, zejména v zemích tzv. Třetího světa. I někteří prozíraví politici již velmi dobře vědí, že lidstvo nemá při volbě, před níž ho staví dnešní vládnoucí systém, příliš na vybranou – buď se současná světová situace zásadně změní, nebo hrozí lidstvu reálné nebezpečí zániku. Pokud nedojde k žádoucím změnám, národy se časem stanou neovládatelnými a žádné represivní metody, mučení, mizení a masové vraždy tomu nezabrání. Boj o přežití vlastních dětí a vnuků se totiž bude dotýkat nejen hladovějících mas z Třetího světa.

Za velmi závažné memento považuji to, že evangelisté Matouš, Marek a Lukáš svorně připomínají Ježíšova nezvyklá slova: “musí to být” (Mt 24,6 a Mk 13,7) či “to musí nejprve být” (L 21,9). Proto řada myslitelů soudí, že zlo musí nutně nejprve dočasně triumfovat, aby posléze bylo drtivě poraženo. Až teprve potom může skončit údajná “výchovná úloha zla” v dějinách lidstva. I když o výchovné úloze zla pochybuji, zdá se, že dnešní lidstvo dělá (vědomě či nevědomě) vše proto, aby prorokované katastrofy přišly. Nepředstavitelné problémy, způsobené obrovskými sociálními a politickými otřesy, stěhováním národů a trvalou destrukcí civilizačního prostředí planety by se pak mohla snažit zvládnout nová třída světových úředníků, jejíž vznik předpovídá např. bývalý americký viceprezident Albert (Al) Gore. A časem v čelem nové světové administrativy by se mohl objevit mnoha křesťany “vyhlížený” Antikrist.

V tomto kontextu je jistě zajímavé, že ruský filosof a spisovatel Vladimír Solovjov na konci 19. století předpokládal, že ve 21. století všichni lidé, zejména křesťané, budou podrobeni “zkoušce Antikristem”. Kdo bude chtít v této nesnadné zkoušce obstát, bude muset umět rozlišit opravdové dobro, které je spojené s Kristem, a falešné dobro, spjaté s pýchou světského člověka, domnívajícího se, že lidstvo samo je schopno vyřešit své tíživé problémy (prostřednictvím reforem či revolucí). Falešné dobro světského člověka, které je zaměřeno na dokonalost a ne na vztahy, podle Solovjova nemůže nikoho zachránit. Z toho vyvozuji, že tou hlavní myšlenkou, se kterou Solovjov přichází, je naléhavé upozornění na důležitou skutečnost, že je marné doufat pouze v člověka, v lidské schopnosti, v lidskou techniku či lidskou vědu.

Tento Solovjovův postoj je plně v souladu s Písmem svatým. Již Starý zákon nám to připomíná. A tak žalmista může napsat tyto věty (Ž 118, 8 – 9): “Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata.” Anebo následující věty (Ž 146, 3 – 4): “Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány”. Prorok Jeremiáš dokonce hřmí takto (Jr 17,5 – 6): ”Toto praví Hospodin:´Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet.´” V Novém zákoně apoštol Pavel pak varuje věřící před příchodem člověka nepravosti, Syna zatracení, který “´povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta” (2 Te 2, 3 – 4). Dokonce sám Ježíš upozorňuje své učedníky na příchod lžimesiášů (lžikristů) a lžiproroků, kteří mimo jiné budou “předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné” (Mt 24,24 a Mk 13,22).

Situace se tak stává velmi vážnou, zlo bude vítězit a doufat v člověka se nedoporučuje. Zbývá tedy vůbec nějaká naděje? Soudím, že přese všechno ano. Křesťané mohou totiž doufat v přímý Boží zásah do lidských dějin, a to v podobě druhého příchodu Ježíše Krista. I v Lukášově evangeliu je naděje na naše vykoupení spjata s druhým Kristovým příchodem. Ježíš sám před svou výzvou k napřímení a zvednutí hlavy hovoří o svém druhém příchodu (L 24,27): “A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a slávou velikou.” S navrátivším se Kristem pak začne již nezvratná náprava lidstva s celoplanetárním měřítku v rámci Tisíciletého království (Zj 20,4 – 6).

Křesťanství ovšem nabízí díky druhému Kristovu návratu nejen naději pro lidstvo jako celek, ale také naději pro jednotlivce, pro jednotlivého člověka. Touto nadějí je víra ve vzkříšení těla, jak o tom hovoří i samo Písmo svaté (viz např. 1 K 6,14 či 2 K 4,14). V průběhu “apokalyptických dějů” totiž i věřící křesťan může přijít o svůj život. A to přesto (ale někdy právě proto), že věrně slouží Ježíši Kristu. Vždyť v knize Zjevení můžeme číst i tato slova (Zj 12,17): “Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.” Avšak

nejen pro ty, kdo byli či ještě budou sťati pro svědectví Ježíšovo a slovo Boží, platí, že povstanou k životu. Platí to pro všechny zemřelé ve víře v Ježíše Krista, neboť sám Ježíš ubezpečuje své věrné (J 11, 25 – 26): “Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.” Máme se tedy čím potěšovat, jak nás nabádá i apoštol Pavel (1 Te 4,13 – 18). A tak milovaní bratři a milované sestry, buďme pevní, nedejme se zviklat, buďme stále horlivější v dílu Páně, jak dále radí apoštol Pavel, který zároveň nás ujišťuje, že naše práce “není v Pánu marná” (1 K 15,58).

 

 

Modleme se:

Náš nebeský Otče, děkujeme Ti, že v Tobě, ve Tvém Synu, Ježíši Kristu a v Duchu svatém máme naději pro život časný i věčný (1 Kor 15,19). A že tato naděje se týká jak jednotlivce, tak lidstva jako celku. Děkujeme Ti, že nemusíme pouze spoléhat na člověka, na jeho sílu, na jeho schopnosti či dobrou vůli. Ty se totiž tak často ukazují být nejen nedostatečné, ba někdy přímo i tragicky selhávají. Proto tzv. pokrok přivádí nyní lidstvo na sám okraj zkázy, smrti a zániku. Děkujeme Ti, že i v této chmurné situaci se můžeme spolehnout na Tebe, na Tvoji pomoc a s nadějí očekávat na slíbený druhý příchod Tvého Syna, našeho Pána a Spasitele, který spolu s Tebou nás definitivně vysvobodí z područí zla a smrti. Daruj nám, nebeský Otče, dostatek lásky, víry a naděje, abychom mohli obstát v tom, co přichází na svět. Abychom navzdory všem nepříznivým okolnostem zůstali Tvými věrnými služebníky, nepodlehli pokušením světa a dosáhli života věčného v  Božím království lásky a spravedlnosti. O to vše Tě prosíme ve jménu Tvého jednorozeného Syna, Ježíše Krista a věříme, že nebudeme zahanbeni (Ř 10,11). Amen.

 

Na závěr – Píseň z Evangelického zpěvníku č. 559: “O ujmi ruku moji”, všechny tři sloky.

 

Stanislav Heczko

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2 thoughts on “Kázání o apokalypse

  1. Veru je to tak, jediná nádej je len v tom, čo píšete.

    Pre nás živých , ktorí sme zverili život Bohu, ale i dočasne zomrelých v Kristovi.

    Boh zasiahne do dejín tým spôsobom, že vytrhne svoj ľud, teda svoju cirkev pri svojom 2. ale neviditeľnom príchode . Pravdepodobne ešte pred začiatkom veľkého súženia sveta a národov.

    Tu je o tom zmienka z Biblie – takto o tom píše pred 2750 rokmi !!! jeden z menších prorokov- Joel , a to v 1 kapitole a v 15 verši jeho knihy – len Roháčkov preklad.
    .
    „Beda toho dňa! Lebo je blízko deň Hospodinov a prijde od Všemohúceho jako lúpež.“
    —————————————————————————————————————————————-

    Bude to nádherná “ lúpež “ a takú nevidel ešte ani jeden z nás, tento Boží skutok sa nedá porovnať s ničím čo sa už stalo, lebo je tak jedinečný a priam neskutočne zázračný, zachváti celý svet, od severného pólu až po ten južný , možno ho prijať len vierou, lebo rozumom človeka sa to pochopiť nedá.
    ( VYCHVÁTENIE CIRKVI )

    ———————————————————–
    PS. Odporúčam čitateľom si o tejto udalosti pozrieť film na YOU Tube pod názvom “ Ponecháni napospas 1 a 2 “

    Nie je to síce film natočený presne podľa Biblie, ale do duše premýšľajúceho človeka hovorí. Hovoril aj do mojej a uvedomoval som si, že nie je potreba čímkoľvek sa viazať na tejto zemi. Jediné čo je potrebné , je z celého srdca patriť Ježišovi . Inak človek nemá veľkú šancu na to, aby sa dostal na svadbu Baránkovu. Bude tu zanechaný , ako tých 5 pochabých panien.

    Miro Kucek, Moravské Lieskové.

    1. Miro musím si pozrieť ten film, ale aj bez filmu moja viera rastie a to o to viac čím sa približuje deň vykúpenia, V týždni sme mali úžasné modlitby a Duch Svätý bol prítomný, hovoril nám aj cez slovo aby sme ho hľadali viac.

Leave a Reply