Adventní kázání 2014

První čtení: Přísloví 3,5 – 8: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.“

Druhé čtení: 1 Korintským 11,30 – 32: „Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.“

Čtení ke kázání: Lukáš 21,10 – 15: „Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.“

Kázání:
Milé sestry a drazí bratři,

žijeme v nelehké době. Jezdci z Apokalypsy představují války, hlad, mor a dravé šelmy (Zj 6,8) už nejen stínově cválají světem. Postupně se naplňují Ježíšova prorocká slova o konci tohoto věku tmy, jak jsme slyšeli v našem čtení ke kázání: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.“ (L 21,10 – 12).
Jak víme, válčí se v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Izraeli, Palestině, Libyi a také na Ukrajině. Menší boje probíhají i v řadě jiných zemí Afriky, Asie a Jižní Ameriky. V západní Africe zuří epidemie eboly, na Blízkém východě epidemie viru MERS a celému světu stále hrozí epidemie pravé chřipky typu A. Na celém světě hladoví na 800 milionů lidí, včetně 40 milionů lidí v rozvinutých zemích (kam patří i Česká republika). Citelné pronásledování křesťanů probíhá v 50 zemích světa, tedy nejen v muslimských zemích Afriky a Asie, ale také v Severní Koreji, Číně či Indii. Ročně zahyne pro svou víru několik desítek tisíc křesťanů – mučedníků. A tak křesťané dnes patří mezi nejvíce pronásledovanou náboženskou skupinu.
Nejen pohany a ateisty, ale i křesťany osobně ohrožuje celosvětově chudoba, nezaměstnanost, bezdomovectví, nemoci a přírodní katastrofy (zemětřesení, povodně, sněhové kalamity, hurikány, sopečné erupce atd.). Sestra Kateřina Lachmanová nám pravdivě připomíná, že Pán nám určitě neslíbil, že po obrácení už nikdy nezhřešíme, že nikdy neonemocníme, že se nám zdaří všechno, do čeho se pustíme, že nikdy nebudeme mít finanční problémy, že nikdo z našich blízkých nepropadne žádné závislosti,
že nás všichni lidé budou mít rádi, že alespoň vztahy s věřícími budou vždycky bez problémů, že nebudeme muset prožít pronásledování nebo ústrky pro svou víru v Něho atd. atd.
Když se jako křesťané dostaneme do problémů, snažíme se je podobně jako nevěřící sami vyřešit a to podle vlastního rozumu. Ale to je velká chyba! V Písmu svatém totiž čteme něco jiného. V našem prvním čtení jsme např. slyšeli toto: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.“ (Př 3,5 – 8). To je Starý zákon. V Novém zákoně pak stojí: „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.“ (Ř 8,8). „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.“ (Ef 6,10). „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.“ (Jk 3,14 – 17).
Moudrost tedy máme hledat ne u sebe, ale u Boha. Kde Boží moudrost najdeme? Předně v Písmu svatém. V Písmu najdeme Desatero Božích přikázání (Ex 20,1 – 17 a Dt 5,1 – 21). Bible obsahuje i konkrétnější nařízení pro jednotlivé oblasti našeho života, a to včetně pohlavního života. Sexu se například týká osmnáctá kapitola Třetí knihy Mojžíšovy zvané Leviticus. Je zde kupříkladu zapovězen styk muže s mužem či pohlavní styk se zvířaty (Lv 18, 22 – 23). Ovšem Písmo lze různě vykládat. Svědkové Jehovovy rozšiřují brožůrku „Co Bible doopravdy říká?“, ale jejich vývody se v řadě věcí liší od toho, co hlásá většina tradičních křesťanských církví. Ovšem i tyto tradiční církve mají rozdílné názory na řadu otázek. Nejen ohledně nesmrtelnosti duše, posmrtného života, uctívání Marie a svatých, Kristovy přítomnosti v chlebu a vině, apoštolské posloupnosti či celibátu kněží, nýbrž také ohledně rozvodů, antikoncepce či onanie. Ne nadarmo píše apoštol Pavel, že „Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ (2 K 3,6).
Číst a znát Bibli nestačí. Potřebujeme znát nejen Logos – Boží obecnou vůli, nýbrž také Rému – konkrétní Boží slovo do naší konkrétní situace. O takové slovo je třeba prosit v modlitbě. Jak to píše apoštol Pavel: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (F 4,6). Mezi duchovní dary, o které máme podle téhož apoštola usilovat, patří i slovo moudrosti a slovo poznání (1 K 12,8). Duch svatý není jen našim přímluvcem či utěšitelem (J 14,26), ale rovněž nás uvádí do veškeré pravdy (J 16,13). Zvlášť v době pronásledování nemáme svědčit podle Ježíše na základě vlastních znalostí či zkušeností, nýbrž On sám nám dá řeč a moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný náš protivník, jak jsme slyšeli v našem dnešním textu ke kázání (L 21,13 – 15).
Evangelista Marek tento Ježíšův slib uvádí poněkud odlišně: „Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.“ (Mk 13,11). Nejde zde avšak o nějaký rozpor, neboť Duch svatý nám přináší Ježíšova slova a Ježíš zase plní vůli Otcovu, jak říká sám Ježíš: „ Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“ (J 16,12 – 15). Jinak řečeno, Ježíš to příjme od Otce, potom Ježíš to předá Duchu svatému a nakonec Duch svatý to sdělí nám. Takto funguje Boží Trojice.
Vraťme se však zpět k nám lidem. Apoštol Pavel má pro nás další radu, a to abychom ve světle Písma svatého a pod vedením Ducha svatého soudili, tedy rozsuzovali či posuzovali, sami sebe. To nám apoštol Pavel radí v souvislosti s přistupováním k Večeři Páně: „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.“ (1 K 11,27 – 29). Myslím však, že takové rozsuzování máme dělat nejen před každou bohoslužbou, a to i před bohoslužbou bez Večeře Páně, nýbrž prakticky každodenně při večerní modlitbě.
Jde o to, že do různých problémů a potíží se dostáváme někdy i vlastní vinou. Nejde zde pouze o různá duchovní pochybení, nýbrž též o konkrétní špatná životní rozhodnutí, učiněná bez hledání Boží vůle. Abychom předešli chybným krokům z naší strany, musíme pak při ranní modlitbě prosit Boha nejen o požehnání pro naše konání, ale hlavně bychom měli hledat, jaké je Boží vůle pro nás na tento den, tedy co si přeje Bůh, abychom ten den dělali. Naše a Boží představy se totiž mohou výrazně lišit. A my nemáme být svévolníky, čili nemáme konat svoji vůli, nýbrž máme konat Boží vůli, a to pod vedením Ducha svatého. Ráno tedy hledáme Boží vůli a prosíme o Boží požehnání. Večer pak bilancuje, jak jsme si ten den skutečně vedli. Prosíme za odpuštění za naše případná selhání a slibujeme Bohu nápravu. A samozřejmě děkujeme za všechna Boží požehnání, kterých se nám ten den dostalo.
Hledat Boží vůli pro nás a žít podle ní se vyplatí. Bůh nám neslíbil, že se vyhneme všem problémům a potížím. Můžeme si však být jisti, že bude v problémech s námi a že nám pomůže se s nimi vypořádat. Sestra Kateřina Lachmanová nám nejen připomněla, co nám Pán určitě neslíbil, ale současně uvedla rovněž to, co nám Pán slíbil. A tak Pán nám slíbil, že naše hříchy nám budou odpuštěny, jakmile je vyznáme (1 J 1,9; Iz 1,18), že uslyší a bude vyslýchat naše modlitby, pronášené s důvěrou (Mt 7,11), že nezahyneme na věky a nikdo nás nevytrhne z Jeho ruky (J 10,28), že bude s námi po všechny dny až do skonání tohoto věku (Mt 28,20), že tomu, kdo bude hledat na prvním místě Boží království, bude On sám pomáhat pečovat o jeho každodenní starosti a že tedy se nemusí strachovat o zítřek (Mt 6,25 – 34), Pán nám slíbil také svůj pokoj i uprostřed soužení, která nám svět připraví (J 16,33) a že všechno bude napomáhat k dobrému těm, kdo Ho milují (Ř 8,28). Dále platí zaslíbení, že Bůh nedopustí, abychom byli podrobeni zkoušce, kterou bychom nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou nám připraví i východisko a dá nám sílu, abychom mohli obstát (1 K 10,13).
Proto vyhlížet Pána a očekávat na Jeho příchod máme nejen o Adventu, ale každý den. Aby i o nás mohla platit následující slova apoštola Pavla: „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ (Ř 8,9 – 16). Amen.

Modlitba po kázání:

Nebeský Otče,

děkujeme Ti, že jsi nám daroval vše, co potřebujeme k životu podle Tvé svaté vůle. Máme k dispozici Písmo svaté a díky oběti Tvého Syna, Ježíše Krista, jsi nás obdařil Duchem svatým, který nás uvádí do veškeré pravdy a naše srdce plní nebeskou láskou a moudrostí shůry. A tak nám nic nechybí k tomu, abychom vedli posvěcený život s vyhlídkou na Boží království.
Přesto všechno žel často nežijeme podle Tvé vůle, nýbrž podle vlastního rozumu a ze svých vlastních sil. Odpusť nám to, Nebeský Otče, a daruj nám dostatek moudrosti, milosti, lásky, síly, odvahy a rozvahy, abychom každý den hledali Tvoji vůli a zdárně ji i plnili. Ke Tvé slávě a chvále, k užitku našich bližních i ke svému vlastnímu prospěchu. Ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.

Leave a Reply